Kde se vzala myšlenka?
Už se vám někdy stalo, že jste se v životě ocitli ve fázi, kdy máte takříkajíc vše, a stejně vám něco nesedí? Když máte hotový vysokoškolský titul s dvěma červenými diplomy, nejlepší práci, jakou jste kdy měli, skvělého partnera, super lidi kolem sebe, svůj sportovní klub pro pidi atletíky plný super lidiček, vlastní, nově zrekonstruovaný byteček, sečteno podtrženo prostě všechno, co by si mladý člověk mohl přát mít, a stejně vám pořád něco chybělo? Měli jste někdy ten pocit, že váš život je vlastně tak nějak nalajnovaný, a teď od vás očekává, že si jako všichni ostatní vaši vrstevníci vezmete hypotéku na dům, bude svatba, začnete rodit děti jako na výrobním pásu, budete chodit do stejné práce po celý život a pak můžete šťastně umřít? My se přesně v tomto momentu ocitli, a rozhodli jsme se těmhle „lajnám“ říct jedno velké NE. Tohle není našim snem, cílem, životní cestou. Naštěstí :) jsme to takhle s Honzou cítili oba stejně. Jak dát tedy našemu životu tu správnou šťávu? Odpověď a zároveň velkou vášeň jsme objevili v cestování. Ještě nějaké tři roky zpátky (cca 2015) z nás byli poměrně velcí zápecníci, bez jediné cesty letadlem za sebou, tedy aspoň u mě. Vše odstartovala naše první „big journey“ do USA, navštívit tetu, žijící již dvacet let na Floridě. Tady jsme měli tu příležitost zjistit, že to cestování vlastně není až tak náročné, děsivé, drahé, nebezpečné a kdovíco ještě, jak se může na první pohled zdát, a jak vám může někdo tvrdit. Po měsíci - doslova objevování Ameriky - jsme po příjezdu zpět do Čech usoudili, že tato jedna zkušenost nám tedy rozhodně nestačila. Následovaly výlety do Maďarska, Rakouska, Itálie, na Slovensko, a rok po první Floridě přišla další, tentokráte přes zimní období 2018/2019 a Vánoce se Silvestrem. To už jsme ale věděli, že po příjezdu zpět do naší rodné vlasti v ní strávíme pouze měsíc. A pak zase pojedeme. Tentokrát trochu dál. Na Nový Zéland. A na trochu dýl. Aspoň jeden rok. Teda minimálně…
Florida a Itálie, která nám otevřela cestovatelské oči
Proč zrovna Nový Zéland?
Nemohu říci, že by byl odjakživa mou vysněnou cílovou destinací Zéland, vždy mě více přitahovalo orientální Japonsko anebo Aztécké Mexiko. Shodou okolností, když jsem absolvovala roční fyzioterapeutický kurz na Horní Bečvě, jsem měla možnost seznámit se s Terkou. Zkušenou cestovatelkou, která se zrovna před pár měsíci vrátila ze Zélandu zpět a nyní se snažila opět zařadit do „starých“ českých kolejí. O svých zážitcích a cestách mluvila s takovou láskou a zasněným úsměvem na rtech, že mi to nedalo, a začala jsem si shánět všechny možné informace o možnostech, jak a kdy vycestovat, co to všechno obnáší, kolik to vlastně stojí a podobně. Pokud člověk žádá o víza, jakou jsem ta naše (Working Holiday Visas), nemá vždy jistotu, jestli ho vyberou. Taktéž nás trochu tlačil čas, neboť zisk těchto víz je věkově omezen do 35 let, což pro jednoho z nás (haha stařeček) už bylo za pár. Tak jsme to zkusili. Utekl sotva rok, teď tu oba sedíme v zahradě mezi palmami, v pronajatém domečku, s kávičkou v ruce a pozorujeme kolem lezoucí kudlanky, posloucháme cikády a plánujeme další cesty. A můžeš za to ty, Teri (doufám, že si to jednou přečteš! :) Moc ti děkujeme za inspiraci ♥
